Po nesmírně „plodném“ kongresu ČSSD, jehož výsledek nebyl až tak nečekaný nicméně neveselý, vyvstala mi v hlavě otázka, kterou si pokládám už delší dobu a kterou si pokládá velká část naší společnosti. Jak moc jsou otcové zakladatelé pro svoje strany nebezpeční a jak moc cítí stále svojí moc ovlivnit, vychovat, nebo dokonce pohřbít svoje dítě.
Když se v roce 2008 vzdal Václav Klaus funkce čestného předsedy ODS, stále mám v živé paměti slzy straníků, jako by Bůh nechal svoje ovečky na pospas a poslal je na bárce vstříc apokalypse. Pokud si přehrajeme zpětně, co se stalo, stačí vzpomenout na úžasnou a legendární SMS Václava Klause o vítězství „absolutně falešného a prázdného Topola“. Pak stačí připomenout předání moci Miloše Zemana Vladimíru Špidlovi a následné „úspěchy“ a litování činu.
Otázka, která se nabízí, je, jestli otcové zakladatelé dokážou vidět svoje dítě měnit se k obrazu jinému, než svému. Být to normální rodina, řekněme si, že každý otec se možná alespoň trochu snaží realizovat svoje nesplněné sny na svém dítěti a jeho výchova se snaží mít přesah i v dobách, kdy už to není třeba. V případě politických stran, zdá se, je přesah daleko větší.
Tebe jsem si zplodil, Tebe taky zpopelním
Prvotní pocit, když se podíváme retrospektivně na chování jak Klause, tak Zemana naznačuje, že neviditelná pupeční šňůra existuje mnohem silněji, než by se u emancipovaného adolescenta dalo očekávat a než by bylo žádoucí. Pak je tedy otázkou, jestli v tuto chvíli si strany prochází jenom krizí adolescence, kdy nevyhraněný teenager neví, zda poslouchat stále otce ve všem, anebo jít cestou novou moderní přizpůsobenou naší době.
Jak známo otcové mohou být v mnoha ohledech staromódní a až příliš konzervativní, pokud nejsou dostatečně osvícení. To se potvrdilo u obou otců zakladatelů. Míra jejich chuti mít vliv, aniž by na to již měli jakékoli jiné než biologické právo, jeví se jako šíleně silné. Je to téměř volání přírody, instinkt alfa otce, který chce být i omegou.
ODS si zažívá nebývalou krizi a nesmírný pokles popularity, k němuž si přispěla jen a jen sama. Může si za to ale opravdu jenom sama. Nikdy si vlastně nenašla tu svojí cestu, kdykoli se zdálo, že mládě vylétlo z hnízda, otočila se za svým otcem a ten díky svým metastázím v podobě Béma, Kuby a vlivných kmotrů, usměrnili nezdárné dítko zpět k rodnému hnízdu. Pro ČSSD po renesanci svého otce zakladatele a jeho stejné „krizi zanevření“, vyvstává stejný fenomén. Vrací se do stejné pozice jako otec Klaus. Na rozdíl od něj má však levobočka a ten se má taky k světu: SPOZ, to Václav Klaus nestihl, pokud neopomeneme pár, no řekněme pseudopartizánů v okolí Jakla a Hájka, kteří se snažili působit jakkoli, jenom ne trochu normálně.
No a jsme u toho, jak podobné a jak opakující se. Po sjezdu se ČSSD odtrhla od prvního nejemancipovanějšího adolescenta, tenhle „nebezpečný“ svěží vítr dostal díky vlivu otce jasnou stopku a vzkaz buď půjdeš z domu, anebo budeš mlčeti a krok držeti v ústraní (záměrně nepoužiji slovník Miloše Zemana)
Návrat králů?
A teď přichází období návratu. V ODS po mnoha eskapádách a strachu z toho, že emancipace nebyl dobrý nápad, a návalech strachu, začíná zase velká většina strašpytelsky a s naivitou teenagerovi vlastní běžet opět naproti svému otci. Jak moc nadějí do něj vkládá, o to větší může být zklamání a pád. Pád, nebo spíše schizma. Avšak ke schizmatu má přeci jenom lépe našlápnuto ČSSD, její otec ve vysoké funkci má nejen zmíněného levobočka, ale vlivné metastáze v podobě Haška, Škromacha, Benešové, ale taky silné emancipované oponenty jako jsou Dienstbier, Sobotka a jiná mladá krev, což může být rozhodující. Zde chtělo by se říci, rozkol v rodině připadá mi pravděpodobnější. A byl by koneckonců i pozitivním výsledkem a příslibem, že vznikne proreformní mladá a otevřená levicová strana. Na rozdíl od ODS, která trpí naprostou vyprázdněností a rodinnou krizí totálního úpadku, nejenže není vidno leadera, který by se postavil otci, ale ani sám otec se mi nejeví jako jakákoli perspektiva volebního úspěchu po všech jeho eskapádách včetně slavné amnestie. Neboť Zeman se stále ještě blyští staronovotou a zapomněním.
Teď už je jenom otázkou, jak se otcové králové zakladatelé zachovají a zdali budou tak předvídatelní, jak by se mohlo jevit. Ale jak známo oba jsou výborní šachoví hráči a jejich tahy se špatně odhadují, i když přeci jenom trochu ano. Uvidíme, jestli se ODS definitivně zpopelní vlastním otcem a bude vystrnaděna TOP 09, kde její otec nepůsobí tak psycho rigidně. A taky uvidíme, jestli ČSSD se rozpadne, nebo rozpůlí ve venkovskou pivně a párkově nakloněnou organizaci s SPOZ a Haškem a v druhou proreformní a inovátorskou s Dienstbierem v čele.
Upřímně by mi to nevadilo, možná že jak známo, nedokážeme se jinak zbavit nebezpečné zatuchliny a zápachu devadesátých let jinou možností než totální rupturou s minulostí, protože u nás častokráte kompromis nebyl prostě možný nebo dostatečný. Vzhledem k tomu, že se otcové stále těší vitalitě, nebo se tak tváří, nemůžeme spoléhat na to, že strany zpopelní dříve své otce, než otcové svoje strany.