Reklama
 
Blog | Daniel Kajpr

Moc chutná moc!

 

Čeština je nádherný jazyk, je bohatý, rozmanitý a ovlivněný mnoha vlivy jiných jazyků. Je to jazyk slovanský, tudíž se dá skloňovat a časovat je prostě ohebný. Má velké kouzlo a neuvěřitelný smysl pro humor a výstižnost. Nikdy jsem jazykozpyt nestudoval, ale lingvistika a konkrétně etymologie je věda naprosto úchvatná a přináší mnohá překvapení a vysvětlení nečekaného. Německý vliv na hovorovou češtinu přináší nejedno překvapivé zjištění a začínajícímu studentovi němčiny musí připadat chvílemi, jakoby se učil hovorovou češtinu se spoustou předložek a neohebností. Nicméně nejkrásnější a nejzajímavější je fakt, že v češtině slovo moc, znamená sílu, ale také příliš.

 

Tato paralela může někomu připadat naprosto přitažená za vlasy a úplně mimo realitu, avšak vězte, že jak se říká na každém šprochu pravdy trochu. Dovolil bych si tvrdit, že tato podobnost, byť může být hlavně náhodná, je vlastně nesmírným odrazem naší reality.

Existuje mnoho písní nebo básní, ale taky například různých prohlášení, která si právě s těmito homonymy pohrává. Je to možná jenom hříčka, ale mnohdy víc než výstižná a dnes se nám potvrdila opět a znovu.

Zneužití moci se u nás řekněme, už až tolik nenosí, i když rozhodně nepatří mezi naprosto vymizelé jevy, kdo se někdy nesetkal se šikanou úředníků, kteří až moc nadužívají svojí moc, jakoby nikdy nebyl na úřadě. Ale je potřeba říci, že toto se mnohonásobně zlepšilo, skoro vymizelo.

Reklama

Existuje zde však známý fenomén, kdy dochází k nadužívání moci v rámci kompetencí pro uspokojení vlastního mocenského ega, něco ve stylu aplikuji ústavu, nebo zákony slovo od slova a to do té míry, že tím obtěžuji okolí a připadám si jako král.

Miloš Zeman právě znovu dokázal, že moc chutná moc. A když je všeho moc, tak se moc zvrhne až přes moc a těžko ho přemoct. Pokud někdo navíc moc pije a má moc, pak ani pomoc nemůže už býti dostatečná. Ve chvíli kdy došlo ke zpochybnění nezávislosti akademického senátu a znevážení jeho stanoviska právě tímto mocenským krokem doprovázeným nepochybně velkou chutí pomsty, nedá se hovořit o ničem jiném, než o naprosto závažném ohrožení nezávislosti vysokého školství, zesměšnění akademického prostředí a vytváření z profesury opět a znovu politické rozhodnutí.

Montesquieu, velký francouzský myslitel, sociolog a filosof, pronesl jednu velmi důležitou větu: „je třeba, aby moc uměla zastavit moc“ v originále: „il faut que le pouvoir arrête le pouvoir“. Ve chvíli kdy náš prezident má mnoho kompetencí, které se nedají nijak zastavit nebo obejít a vzhledem k tomu, že disponuje nesmírně silným mandátem, je vlastně těžko ho zastavit, někoho, kdo moc užívá své moci. Zvolil si ho lid, toto je ta přímá demokracie, po které všichni volali a mají ji, a stále po ni volají.

Je příliš brzo hodnotit přímou volbu, příliš brzo hodnotit i Miloše Zemana, ale není příliš brzo upozorňovat na to, že to, čeho jsme svědky, je to, že přímá demokracie není a nikdy nebyla dobrým řešením, neboť nebezpečně moc posiluje moc dané osoby. Dává nebezpečně silný mandát, který je nežádoucí, minimálně v našem prostředí a v našem provedení…

Doufejme, že tohle lid svému lidovému prezidentovi nenechá jen tak projít.