Velmi dlouhou dobu jsem váhal a rozmýšlel se, jak promluvit a popsat fungování Prahy z hlediska plánování a jak vůbec to naše úžasné město plné neuvěřitelného potenciálu a skvělých příležitostí funguje. Jako student urbanismu ve Francii mám určitý venkovní pohled na to, jak se plánuje město, zde na Západě a jak u nás. Měl jsem totiž to štěstí pracovat na neplacené stáži na Institutu plánování a rozvoje Prahy (IPR) a okusit oba pohledy.
Abych řekl pravdu nedělal jsem si žádné iluze. Po mé stáži na zastupitelském úřadě ČR v zahraničí jsem neočekával nic než marnost a pocit zbytečnosti. Opak je pravdou. Nalezl jsem instituci plnou mladých a motivovaných lidí, kteří měli všichni zahraniční zkušenost, mluvili plynule minimálně jedním cizím jazykem a oplývali motivací tvořit a budovat město zítřka i za cenu tabulkových platů a směšných odměn. Mnoho z nich bylo a je natolik talentovaných, že jsem se vlastně upřímně divil, že jim to za to stojí. Ale pochopil jsem, byli to vizionáři, kterým bylo jasné, že na IPR budou moct pracovat na projektech, které mají přesah a velký potenciál.
Na IPR jsem nastoupil v době, kdy vznikala nová koalice a docházelo ke značnému přetahování mezi jednotlivými stranami. Jako volič strany Zelených motivován jejich otevřeností a progresivním přístupem jsem přivítal, že budou mít v gesci územní rozvoj. Byť už tehdy jsem měl k Matěji Stropnickému osobní výhrady pro jeho názory a přístup. V té době nebyl předsedou a naivně jsem se domníval, že ho strana ukočíruje. Opak byl pravdou. Po velmi dlouhém vakuu koaličních tahanic, kdy IPR neměl ředitele, ani směr, neboť nebylo radního, proběhlo velmi úspěšné výběrové řízení, které vyhrál erudovaný a pragmatický Petr Hlaváček. Matěj Stropnický se stal radním pro rozvoj a vše se jevilo ideální.
Nebyl by to ale Matěj Stropnický, aby s vervou jeho vlastní a populismem jemu vlastním velmi rychle vymazal veškeré iluze. Omámen, zřejmě, svým triumfálním úspěchem radního, kdy po dlouhé době hraní třetích houslí měl pod sebou tolik touženou agendu, zachoval se poněkud jako bílý muž kolonizátor. Měl jsem tu čest být při jednání s ním pouze jednou, ale i to mi stačilo. Neschopen kompromisu, prosazujíc jen svoje ultralevicové ideje postupně měnil Strategický plán, vměšoval se do Metropolitního plánu a stupňoval animozitu vůči Romanu Kouckému.
Roman Koucký může být pro mnoho lidí podivín, nepříjemný týpek, nebo paličatý vousáč. Nikdo mu ale neupře jeho velké kvality. Je to vizionář, člověk s progresivními nápady a jeho plán nese jedinečný rukopis, který je nadčasový. Avšak Stropnického propaganda a lobby malých a okrajových městských částí, jímž Plán omezuje výstavbu, neboť se pokouší, jak je všude na Západě zvykem, zastavit rozrůstání měst, ale naopak zahušťuje. Inu tento plán jim nebyl po chuti a rozjeli jeho destrukci. Nedokážu přesně odhadnout co k jeho destrukci vedlo právě Stropnického, ale on byl jeden z hlavních aktérů.
I proto byl jeho odchod velmi pozitivním krokem a dalo by se soudit, že byl dobrý pro všechny. Stropnickému se svou arogancí a vystupováním podařilo znechutit velké množství zaměstnanců a zbrzdit spoustu projektů. Moje iluze v dobro inkarnované stanou Zelených definitivně zemřela a s ní naděje na to, že IPR by se mohl stát institucí, která by mohla být nezávislá a respektovaná, jako je tomu tady na Západě pro instituce tohoto typu.
Petra Kolínská jen dokončila co Stropnický načal, a co i nadále zpovzdálí dirigoval. Nechci ale tvrdit, že je to práce jen strany Zelených, to vůbec ne. Celkové tlaky na IPR, Metropolitní plán, Pražské stavební předpisy, Strategický plán či Manuál participace nejsou nic víc než zlovůle moci a nerespekt koncepčního pracoviště. IPR není služka magistrátu, IPR je příspěvkovou organizací, která mu však musí radit podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Bohužel i nadále jsme spíše v logice koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Paradoxně přitom na magistrátu není nikdo schopen IPRu zadávat odbornou práci, i proto si ji z velké části musí IPR psát sám po konzultaci s Odborem rozvoje, jak absurdní..
Proč však tento článek, není to proto, abych naplival špínu na Zelené, které už nikdy volit nebudu, ani na Stropnického. Spíš proto, abych vzdal hold všem lidem, kteří poctivě a tvrdě v této instituci pracují. Když se moje neplacená stáž chýlila ke konci, musím uznat, že jsem byl vzhledem k platovým podmínkám místních zaměstnanců vlastně na stejné lodi; tak jsem cítil neskutečnou pýchu na tu úžasnou směs mladých, motivovaných a otevřených lidí, kteří se nebojí čelit lobby, zájmovým skupinám politickým tlakům a i přes to všechno jsou schopni nalézt pozitivní témata a vytvářet město lepší. Zároveň vlastně harmonicky spolupracovali se zkušenými šéfy, kteří dodávali svůj pragmatismus mísící se právě s mladým inovativním přístupem. I přesto, že často více než polovina geniálních projektů a plánů končí v šuplíku, či jsou schváleny jen jako doporučující dokumenty, tak tyto lidé neúnavně pracují.
Jen mimochodem, kdo z Vás četl Koncepci pražských břehů, kdo četl Manuál veřejných prostranství, viděli jste studii o Soutoku, či dokumenty o nové vodní lince? Kdo z Vás viděl Manuál participace, či Strategický plán Prahy? Kde jsou ty dokumenty? Na stránkách IPR. Jaká je jejich váha? Minimální. Manuál veřejných prostranství to dotáhl nejdál, je alespoň schválen jako doporučený materiál. Ale řídí se na náplavce někdo Koncepcí pražských břehů (že by loď Kapitána Morgana)? Strategický plán leží na Radě, Manuál participace jakbysmet. Pražské stavební předpisy tam ležely dva roky. Nejúspěšnější participativní projekt Vinohradská tam ležel rok. Metropolitní plán a jeho schvalování rada sama zdržela minimálně o dva roky schválně svou nečinností s ignorancí. Přitom na rozvoji města a jeho kontinuitě je závislá v podstatě celá ekonomika Prahy…
Po tom všem, co zde píši, měli byste sílu ještě na takovém pracovišti dělat? Potkávat každý den lidi, kterým jde jen o to, Vaší práci zdržet, či zahladit. Chtěli byste dennodenně pracovat na projektech u nichž máte jistotu, že se povlečou roky a v nejlepším případě skončí koncepční studií (Karlovo náměstí, Malostranské náměstí, Václavské náměstí..) Myslíte si pořád, že IPR, Roman Koucký a Petr Hlaváček jsou ti zlí zkorumpovaní lumpové, kteří sedí na IPR a chtějí jen zničit Prahu? Za tu almužnu? Za ty kompetence, co mají?
Věřit tomu nemusíte, mluvím jak to vidím, cítím a jak jsem to sám zažil. Nejsem IPR ničím zavázán a k některým pracím mám své výhrady. Ale ne takové, aby došlo k jeho rozkladu. Víte, těžko si představit až zde jednou skončím a půjdu pracovat, že bych tvořil výhradně do šuplíku, že bych odcházel demotivován a zlomen tlaky. Pokud nechceme mít Prahu jako jednu velkou Matějskou, postavme se za IPR a za Petra Hlaváčka. Dokažme konečně, že nám není lhostejno vše, co je dál než za dveřmi našeho obýváku. Můj vzkaz zní jednoznačně držte se, Magoš to nedá!